Musím se přiznat, že škola vždycky byla u mě na prvním místě. Moc ráda jsem se učila, také jsem se chtěla dále vzdělávat, protože u nás doma všichni byli vysokoškoláci, a tak já osobně jsem si vůbec nedokázala představit, že bych také neměla vysokou školu. Jenomže všichni víme, jak to chodí. Bohužel jsem vůbec nedosáhla na to, abych měla na vysokou školu, nebo abych měla alespoň na vyšší odbornou. Školu skončila jsem u dvou maturit ze zdravotnictví a také z ekonomie. Byla jsem z toho opravdu hodně nešťastná. Ale co jsem měla dělat? Jednoznačně, když mi žádné učení nešlo.
Když jsem se nedostala na vysokou školu, tak co jsem měla dělat? To už jsem z toho měla zhroutit? Jednoznačně jsem šla po maturitě do práce, tam mě to docela bavilo a řekla jsem si, že si alespoň můžu dělat nějaké rekvalifikační kurzy. Byla jsem opravdu natěšená, že také si mohu udělat dvouměsíční nástavbu na podnikání, takže jsem si řekla, že budu mít alespoň třetí maturitu, abych se doma nestyděla na vysokou školu. Jednoznačně nemám. Vždycky je doma nějaká černá ovce rodiny, a to jsem byla já. Bohužel jsem se nedostala na vysokou školu, ani na vyšší odbornou školu a rodiče z toho také byli nešťastní.
Možná rodiče z toho byli nešťastní, více než jsem byla já. Ale také jsem ještě jednou zkoušela vysokou školu ekonomickou, ale bohužel jsem se tam vůbec nedostala. Ani nevíte, jak moc mě to mrzelo a myslela jsem si, že jsem rodiče opravdu hodně zklamala. Rodiče si zde bydlí z toho nešťastní, ale řekli, že když jednoznačně mi tohle nejde, a když jsem se tam nedostala, že se nedá jednoznačně nic dělat. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si udělala opravdu nástavbu podnikání a potom ještě jazykové kurzy. Byla to francouzština a němčina, protože anglicky umím opravdu dobře a chtěla jsem ještě umět další dva jazyky, abych si vynahradila to, že nemám vysokou školu nebo vyšší odbornou školu.