Ano, ta věta v nadpisu není až tak vymyšlená, skutečně jsem ji kdysi pradávno někde u zubaře četl. Ne, nebyl jsem tam já, jen někdo, s kým jsem tam šel. Jsou totiž na světě lidé, kteří panickou hrůzu prostě překonat neumí. Ale my se budeme zabývat těmi, kteří se zubařů nebojí, protože vědí, že to již dávno pradávno nebolí a že jsou zubaři milí a hodní lidé. Takže jej navštěvují pravidelně a také si tři krát denně čistí chrup. Jenže i když si jej čistí pravidelně a správně, nedá se zabránit tomu, aby se tam někde neukryl zubní kaz. Tedy, on sám se narodit neumí, většinou se nějakým potvůrkám, které nevidíme, ale ničíme je čištěním zubů, podaří nějak narušit sklovinu, tedy obal zubu a neštěstí je zde.
Tyto mikroorganismy mají svou armádu a své prostředky. Jsou to dláta, pily, granáty, pluhy a další spousta věcí, které jsou určené k tomu, aby člověk u zubní sklovinu přišel. Tito nepřátelé jsou v ústech prakticky stále. Pravda, zubní kartáček jim předvede tóčo, při kterých jich spousta zahyne možná hrdinnou smrtí, ale někteří odolní jedinci přece jen přežijí. Jakmile se situace v ústech po čištění zubů uklidní, začínají oni svou práci. Narušují zubní sklovinu. A pokud je to delší dobu, podaří se jim to.
Nyní nastupuje v boji proti tomuto jevu útok číslo dvě ze strany člověka. Ten totiž navštíví svého dentistu.
Kde jej navštívit? Asi ne v řeznictví nebo u kadeřníka. Není od věci to zkusit třeba někde na poliklinice nebo jiném zdravotnickém zřízení. Já vím však poradím a doporučím něco jiného. Je to nejlepší zubní klinika v Praze. Nic lepšího totiž neexistuje a hodně dlouho existovat asi nebude. Pokud chcete bližší informace, tak klikněte na odkaz o něco výše a rázem uvidíte, že jsem se nemýlil. A to tam ještě nejste osobně. Až tam půjdete, budete blahořečit tomuto článku, že vás na něco tak skvělého upozornil.