Mezi ně se vmísí ten, který má doma kolejiště a malé modely lokomotiv, nebo modelář všeobecně a vysměje se jim oběma. Modelařina, to je přece něco. A všichni snášejí argumenty. Není známo, zda se někdy někomu podařilo přetáhnou jednoho člověka na jiný koníček. Asi ne, ale nikdo to neví jistě. Pokud ovšem třeba někoho neznáte, kdo to udělal. Každé hobby je zábava a nesmí jím přestat být. Pokud se to stane, je člověk naprostý fanatik a je to pro něj řehole. I koníček musí mít a měl by mít určité mantinely, které se nesmí a neměly by se překračovat. Podíváme se na modelovou situaci.
Rodina není nejbohatší, ale tatínek si musí koupit známku, která je dosti drahá. Vybere úspory a také peníze na dovolenou. A přinese si domů zeleného krupiéra. To je obdoba modrého mauricia, jen je drobátko fiktivní. Rodina tak nebude mít co do úst, děti na obědy, nebude zaplacený nájem a další služby a tak dále a tak dále. Je tohle normální? Je tohle ještě koníček? Samozřejmě, že se nemusí jednat jen o filatelisty, ale o jakékoli sběratele. Nebo sportovního rybáře, horolezce, který raději vrazí peníze do výletu s partou na hory a doma nenechá ani vindru. Tito lidé jsou dá se říci trochu nadneseně již nebezpečím pro své okolí.
Nikdy nevíte, co jim přijde do makovice a jsou schopni pro kus zubatého nesmyslu čehokoli. Je lépe si vybírat hobby podle toho, kolik máme peněz. Nejhorší na tom je, že když máme sbírku neuzavřenou, a nemáme peníze na další kusy. Můj partner sbírá knihy Karla Maye. Má je skoro všechny mimo těch, za které chtějí lidé třeba i deset tisíc. Ale ani polovinu by za knihu nedal. Je to proti jeho přesvědčení a nemá to pro něj takovou hodnotu. Vždy jen pokrčí rameny a řekne. “No tak ji holt mít nebudu, obejdu se. Až dosud jsem ji také neměl a přežil jsem. Tak to bude i nadále “. Tím je pro něho tato kapitola uzavřena.